Obrázek
Obrázek
ZAMIŘTE
VYSOKO…
Obrázek

večer petra prachtela

10. 2. 2014
Obrázek

Malá ochutnávka před besedou s Petrem Prachtelem

 

Jak se cítíš v téměř 76 letech?

Mám se jako kantátách J. S. Bacha. Jedna zní: Na mém těle není zdravého místa. A druhá: Jsem jednou nohou v hrobě.


Ale žiješ.

Jo, žiji a zoufám, ale co se týká lezecké představivosti, tak tu pořád mám, ta pracuje na plné obrátky a posouvá mne stále dál a dál. Kromě vyháknutých ramen to ještě jde. Ještě vylezu na stůl.


Jaký byl rok 2013?

Stál za h…  Jednak jsem vylezl málo cest, mám jich jenom…, ale to nebudu říkat, to není na chlubení, ale přesto mám 62 hore zdarů a 17 prvovýstupů. Moc jsem se ke svým vytouženým třem tisícovkám prvovýstupů nepřiblížil. A jsem také rád, že jsem se vrátil k lezení na písku. Vrátil jsem se i do Šárky, kde jsem od roku 1954 do roku 1958 dělal neoficiálního správce, protože to ještě nebyly vrcholové komise.
 
Jaký máš plán pro letošní rok?

No jaký, hlavně přežít. Žádný plán si dělat nemohu. Den začíná ránem, já vstanu, pomalu zjišťuji, zda ještě žiji a co mi ještě funguje. Ale chtěl bych také dodělat dalších 6 prvovýstupů na Frýdlantské cimbuří, které mám se Zorkou rozdělané. Vidíš, teď to budou 3 roky, co mi zemřela, tak bych rád dal na jednu její oblíbenou skálu v Jizerkách její pamětní desku.


Jak jsi prožil svátky?

Blbě i dobře. Ježíšek mi nadělil děsnou angínu, asi mne nějaká děva v Liberci na Šutru ofoukla a tak jsem ležel jako „ras vetkaný do hedvábu své duše“. Ale jídlo jsem měl, kamarádi donesli.

A jak jsem tak ležel, tak jsem si řekl, že i kdyby na sůl nebylo, musím udělat hore zdar na Frýdlantském cimbuří, protože o Cimbuří pořád někde pindám. Nachcípaný a v horečkách jsem na Silvestra vyrazil do Jizerek. Do kopce jsem funěl jako kůň a měl jsem i pěnu u huby, ale musel jsem.

Mezi 20.30 a 23. hodinou jsem z nudy a za větru přelezl 4 cesty a čekal pod převisem na půlnoc. Ve 23.30 jsem povylezl a najednou spatřil šajnovat v lese světla. Tak jsem se lekl, až jsem rozbil čelovku. Ale dráty jsem nějak spravil a za deště se vysápal pětkou na vrchol, kde jsem se po půlnoci do knížky zapsal. Při výstupu a pak hlavně při sestupu jsem si připadal jako nějaký horolezecký ignorant, protože déšť namrzal, udělal ledovou glazuru a všechno děsně klouzalo. Ale jak vidíš, přežil jsem.

Do 3 hodin jsem čekal pod převisem a pak vyrazil přes Bílý Potok do Oldřichova v Hájích na vlak. Během těch asi 25 km jsem potkal 8 jelenů, které jsem světlem čelovky přilákal. Byly to první živé bytosti, které jsem na Nový rok uviděl. Bylo to moc pěkné setkání. V 6.05 přijel vlak, já se usadil do tepla a hurá domů do postele se doléčit. Byl to krásný Nový rok.

ObrázekObrázekObrázekObrázek
Obrázek